Negramotnost podle zákona

Problémy ve vzdělanosti české společnosti se stávají diskutovaným tématem. Dalším z nich je negramotnost části obyvatel, se kterou už nikdo nepočítal. Ale když ji podporují sami různí proromští a jiní aktivisté, není se čemu divit. A jejich konání je bohužel posvěceno školským zákonem. V minulosti ve škole platilo, že žák, který dvakrát propadl už na prvním stupni školy, odcházel v mnoha případech do tehdejší školy zvláštní (dnes základní škola praktická), a tam bez stresů a podle svých možností školní docházku dokončil. Současný školský zákon to ale neumožňuje. Na každém stupni školy může žák propadnout pouze jednou. Takže prvňáček, který školu nezvládne, si podruhé zopakuje první třídu. I když se znovu nenaučí číst, psát ani počítat, podle zákona musí postoupit dál. A bez základních znalostí se prosedí až do 5. třídy, i když neumí vůbec nic. Znovu pak propadne v 6. třídě, protože i když se nároky na znalosti dětí stále snižují, znalost písmen a číslic je stále nezbytná. A zase sedí ve škole dál a vychází ze sedmého ročníku – po devíti prosezených nebo prozlobených letech v základní škole. Skutečně může vyjít jako negramotný, pokud nemá z nejrůznějších důvodů předpoklady pro zvládnutí učiva základní školy. V základní škole praktické – dříve zvláštní – by se mu to jistě nestalo. Učivo je tam přizpůsobeno dětem, které z nejrůznějších důvodů potřebují speciální výuku. To se ovšem nehodí aktivistům ze Zvůle práva a jiných aktivistických organizací, kteří prosazují spolu s ministerskými úředníky začleňování dětí s problémy do běžných tříd. Ve jménu Strassburku prosazují integraci a inkluzi žáků, kteří se pak trápí ve škole a mnohdy si své neznalosti kompenzují zvýšenou mírou zlobení, aby na sebe upozornili. Jedna paní učitelka ve třídě s 25 – 30 žáky není schopna věnovat individuální péči všem dětem – tedy učit najednou děti chytré, děti pomalejší a ještě integrované žáky, kteří nemají základní předpoklady pro zvládnutí učiva. Současné i připravované zákony omezují zařazování žáků do základních škol praktických a svazují psychologům ruce. Čímž ovšem komplikují dětem cestu ke vzdělání podle jejich schopností. V praktické škole dítě zvládne upravené učivo, může se vyučit řemeslu a žít kvalitní život. Zatímco v základní škole, na kterou nestačí, se nenaučí vlastně nic a nezvládne pak ani ten učební obor. A skončí samozřejmě jako celoživotně nezaměstnatelný na úřadu práce.
Jenže při současných tendencích MŠMT bude negramotných a nezaměstnatelných přibývat – ale nikdo se tomu už nebude divit.

Jana Smetanová
ředitelka školy