Petici proti rušení základních škol praktických

Petici proti rušení základních škol praktických (dříve zvláštních škol) podepsalo 17 819 rodičů žáků základních škol, učitelů základních škol a učitelů základních škol praktických. Připojili se tak k petici sepsané asociací speciálních škol, kterou již dříve podepsalo více než 23 000 osob. Obě petice byly předány ministru školství Josefu Dobešovi a informován o nich byl i pan premiér Petr Nečas. Silnou vlnu odporu proti zařazování žáků zvláštních škol do běžných tříd škol základních vyvolala Strategie boje proti sociálnímu vyloučení, která chce do roku 2014 praktické školy zrušit. Její autoři se domnívají, že zařazením romských žáků do základních škol se zvýší jejich vzdělanost a budoucí uplatnitelnost na trhu práce. Tento záměr, který reálně ohrožuje vzdělávání všech dětí, byl vládou schválen na podzim roku 2011. Děti z praktických škol, ať už jsou postižené mentálně nebo jsou sociálně znevýhodněné, potřebují ke svému vzdělávání specifické podmínky a speciální pedagogy, které jim základní škola nemůže poskytnout. Jejich zařazení do tříd základních škol bez asistentů, kteří by se jim individuálně věnovali, znemožní vzdělávání jejich i vzdělávání dětí z majoritní společnosti. Žáci, které mají problémy v učení a v chování, narušují výuku tak, že se ostatní spolužáci nemohou na práci soustředit a učitel nevyučuje, ale pouze řeší kázeňské problémy. Nevzdělané tak budou všechny skupiny dětí – ty šikovné i ty z praktických škol. Movitější rodiče by patrně pro své děti už od prvních tříd vybírali soukromé školy a platili za vzdělání, které má dětem bezplatně poskytnout stát, aby jejich děti měly šanci se něco ve škole naučit. Ti chudší mají smůlu a z veřejných škol by se stala „džungle před tabulí“, kde půjde jenom o přežití – pro žáky i učitele.
Tento stát nemá na školství dostatek peněz, stále šetří na pomůckách i učebnicích. Pro romské žáky ale vymýšlí vzdělávání asi 10x dražší, než mají v současných praktických školách. Navíc celá myšlenka Strategie je pochybná. Pokud se romští žáci chtějí učit, mají k tomu už nyní dostatek příležitostí. Děti, které mají vhodné rodinné zázemí, chodí do běžných škol. Výuční list jich ale získá malé procento a maturita nebo dokonce vysokoškolský diplom jsou výjimečné.
Romská komunita neuznává vzdělání jako svoji prioritu, a tak jsou pro romské děti praktické školy záchranou, nikoli ohrožením. Tam zvládnou výuku podle svých možností, a pokud chtějí, mohou pokračovat v učebním oboru na střední škole.
Pozitivní diskriminace Romů nepřináší výsledky a naopak vyvolává ve společnosti napětí. Proti tomuto záměru je třeba bránit se všemi dostupnými prostředky. Budoucnost vzdělávání všech dětí nám nemůže být lhostejná.