Sexuální výchova není novinka!

Jedním z témat letošního léta se stala výuka sexuální výchovy ve školách. Na úvod chci předeslat, že se nejedná o výchovu novou a ani není samostatným vyučovacím předmětem. Učí se již mnoho let (osobně si pamatuji posledních 40) a prolíná se jinými předměty – prvoukou, přírodovědou, občanskou výchovou, výchovou ke zdraví atd. Pokud je pro někoho z rodičů, kteří se jí brání, novinkou, tak asi nedávali ve škole pozor. Sex je tématem, který děti odjakživa zajímal mnohem více než rovnice a vyjmenovaná slova. Informací mají v současné době dost, ale především od kamarádů nebo z časopisů. Vědomosti jsou často redukovány na vulgární názvy pohlavních orgánů a popis průběhu pohlavního aktu. O funkci pohlavních orgánů, rizicích pohlavního styku, přenosných chorobách, vztahových záležitostech mezi mužem a ženou atd. toho děti vědí pramálo. A o tom je sexuální výchova ve škole. Jestliže ve třetí třídě učím v prvouce rozmnožovací soustavu člověka, tématu sexu se nevyhnu. A děti zajímá, jak přicházejí na svět, co se děje s miminkem v bříšku, kudy se dostává ven. Z vlastní zkušenosti vím, že od rodičů tyto informace nemají. V dnešní době má mnoho rodin existenční i osobní starosti a rodiče si s dětmi málo povídají. Nemají pro děti čas, nečtou jim, nevypravují si o dětských starostech, nemají trpělivost je vyslechnout. Konverzace se smrskává na obligátní „Tak co ve škole.“ „Dobrý“. „Co bylo k obědu?“ „Nevím.“ Škola zastupuje rodinu čím dál více a složka výchovná je na srovnatelné úrovni s tou vzdělávací. Učíme děti sociálním návykům, pravidlům slušného chování, v učebních plánech máme výchovu mravní, estetickou, výchovu ke zdraví, výchovu k ochraně životního prostředí, výchovu protidrogovou atd. A také samozřejmě výchovu sexuální. V loňském roce poslalo na školy MŠMT metodický pokyn, v němž jsou témata dobře rozpracovaná pro jednotlivé vyučovací předměty. Hysterie okolo sexuální výchovy je zcela zbytečná. Klobouk dolů před rodiči, kteří si najdou čas a svým dětem vysvětlí vše, co je o sexu zajímá. Většina jich ale není. A tak se některé dívky teprve od odborníků, které zveme na besedy, dozvídají o průběhu menstruace i cyklech v životě ženy, o správné hygieně, o používání antikoncepce a dalších tématech. S učitelkami pak žáci v různých předmětech probírají věci vztahové, záležitosti budoucí rodiny, odpovědný přístup k rodičovství. Jestliže má škola připravit děti pro život, sexuální výchově se rozhodně vyhnout nemůže. Není v kompetenci rodičů přikazovat škole, co má či nemá učit. To je odpovědností ministerstva školství a nikoli zájmových skupin, které mají velmi zavádějící informace. Ale zase se potvrzuje staré známé pravidlo – do školství mluví každý, protože do ní někdy chodil. To už asi jiné nebude.

Jana Smetanová
ředitelka školy
ZŠ Polabiny 2