Úpadek školství v české kotlině

Jednou ze zvláštností českého školství je stále veliký vliv úrovně rodiny na vzdělání dětí. Stále platí, že vysokoškolští studenti mají velmi často i vysokoškolsky vzdělané rodiče a pro rodiny sociálně slabé nepatří vzdělání dětí mezi vysoko postavené hodnoty. V posledních letech ale mívají větší počty dětí rodiny sociálně slabé, mladí a úspěšní lidé se zakládáním rodin vyčkávají a mívají také obvykle jedno až dvě děti. Problémy se objevují už mateřských školách. Děti jsou nejednou z rodin nevychované, ubližují ostatním, nejsou vůbec zvyklé poslouchat a nemají sociální návyky. Tříleté děti přijdou do školky ještě s plínami, protože je maminka nenaučila chodit na nočník. Rodiče ale obvykle žádnou vinu neuznávají a s paními učitelkami nespolupracují na nápravě. Za tři roky pak děti přijdou do prvních tříd základních škol a problémy pokračují. Děti paní učitelce tykají, odmítají poslouchat pokyny, stále vykřikují a upozorňují na sebe, mlátí ostatní spolužáky a znemožňují práci ve třídě vyučujícím i ostatním dětem. Těchto velmi problémových dětí je ve školách odhadem tak 5%, ale svým chováním zkomplikují práci všem ostatním. Ve školách se trápíme, politici nám nepomáhají. Ačkoli učitelé jsou odjakživa stav spíše umírněný a pokorný, pod petici pro pana ministra školství s názvem „Neodcházíme, chceme učit!“ se podepsalo více než 1 500 pedagogů z nejrůznějších míst celé republiky. V petici žádáme pana ministra školství také o to, aby přijal účinná opatření na ochranu učitelů a slušných žáků, kteří jsou terorizováni dětmi s psychopatickými rysy chování. Úroveň vzdělanosti bude stále klesat, jestliže se školy budou muset podřizovat dětem s výchovnými a vzdělávacími problémy, kterých každoročně přibývá. Prorodinná politika státu není bohužel žádná, a tak vícečetné rodiny jsou často ty, které se výchově a vzdělávání svých dětí nevěnují. I to se samozřejmě projevuje na úrovni vzdělanosti národa. S tímto trendem nás za pár let ve všem převálcují východní národy, kde vzdělání dětí je priorita a učení je skutečně práce, která chce vůli, píli, vytrvalost a odhodlanost. A tyto vlastnosti u našich žáků postupně mizí.
Jestliže si rodiče přejí, aby jejich děti byly v budoucnu úspěšné, musejí je od malinka vychovávat, dávat jim mantinely a morálně volní vlastnosti v nic pěstovat. To žádná škola už nezachrání. A jestliže nebudou rychle přijaty zákony, které dají učitelům pravomoci problémy se žáky účinně řešit, obávám se o bezpečnost v našich školách. Bohužel se politici proberou vždycky až ve chvíli, kdy se něco nenapravitelného stane.

Jana Smetanová
ředitelka školy